Our Recent Posts

Tags

No tags yet.

lítám/e si. - leťme si.

hledím vpřed, ostatně jako pokaždé, kdy prožiju něco silnějšího, než mi doposud bylo známo.

předemnou zeleň. která je mi tak blízkou.

kopce a stromy. - tady je mi domovem, tady cítím se celistvá.

pofukuje vánek. konečny vlasů mě šimrají po ruce.

zvedám hlavu k nebi. když najednou.

letící pták, který mává křídly jako o závod. přesto stojíc na jednom a tom samém místě. jako by se s prostorem pral. zbytečně.

pak v moment - povolí. a jenom si tak plachtí.

nechává se doslova unášet vánkem. lehkost, která mu byla dána, poté co přirozeně rozhodl se nebojovat.


s myšlenkou ke mě přišlo tohle uvědomění, že čím víc máme pocit, že stojíme na místě, čím víc se snažíme proti tomu bojovat a chtít upustit, v mysli, tím těžší to je. tím víc se dál nedá dostat.


to povolit je potřeba. ubrat. zastavit se. a pak už se jen nechat volně unášet, kam je mi předurčeno.


#lehkostbytí nechce bití.